16. 11. 2010

Proč nechci jet na školu v přírodě

Tentokrát hodlám být nesmlouvavý pesimista a naservírovat vám několik zatraceně neprůstřelných důvodů, proč nechci jet s žáky na školu v přírodě.
Představme si, že mám papír přeložený na dvě části a mám si zapisovat klady a zápory. Klady nechám na vás (v komentářích), ale zápory si vychutnám!


Nechci všechno organizovat

Pryč jsou ty časy, kdy učitel pouze vybral peníze (někdy ani to ne) a o zbytek se nestaral. 

S cílem co nejvíce ušetřit rodičům svých žáků se snažíme dělat "psí kusy", aby byla akce co nejlevnější - nevyužíváme služeb agentur a všechno papírování řešíme sami; snažíme se ušetřit na dopravě, takže se staršími dětmi jezdíme vlakem nebo dálkovým autobusem; vyhledáváme objekty, které jsou v co nejnižší cenové relaci při rozumných hygienických podmínkách apod.

PS: Většina takto ušetřených výdajů je bohatě vyvážena stížnostmi a nespokojeností účastníků, rodičů, vedení.



Nechci zajišťovat celodenní zábavu

Dříve (ještě ty časy pamatuji) jezdily na jednu třídu 3 osoby + zdravotník. Nyní se snažíme vše "splácat" s co nejmenším počtem lidí a hledáme jakékoli pomocníky. Jen velmi výjimečně se zadaří, že s vámi jede kvalifikovaná vychovatelka, která by mohla/chtěla/uměla připravit celotýdenní hru nebo alespoň náplň jednotlivých odpolední. 
S více lidmi se také rozdělily časy, tj. učitelka učila dopoledne a odpoledne měla volno, navečer příprava na vyučování, pak společný večení program. Ale nechali byste svou kamarádku s tou řvoucí bandou celé dopoledne (zvlášť když ona si na švp musela vzít neplacené volno - a to udělala jen pro vaše modré oči)?

A tak před odjezdem začnete listovat v souborech her, chystáte pomůcky a vymýšlíte motivaci pro celotýdenní hru. Možná pokrčíte rameny, že je to vlastně zábava. Možná v některých chvílích, ale nakonec máte ze všeho hlavu jak pátrací balón - zapisujete, tisknete (pokud máte na co), laminujete (pokud máte čím), chystáte tabulky a přehledy, a stříháte, stříháte a stříháte.


Nechci dolovat z nikoho hordy podepsaných papírů

Všechno podepisování začíná souhlasem rodičů se švp, pokračuje přes souhlas ředitele školy. To je jen chabý úvod, nejlepší vždy přijde těsně před odjezdem: bezinfekčnost, odpovědnost (rodičů i učitele), kopírování zdravotních karet a očkovacích průkazů (jedny desky už nestačí, potřebujete minimálně tašku od notebooku)...
Nesmíte zapomenout odevzdat druhý report vedení školy se všemi možnými i nemožnými doklady.

Většinou v této fázi nějaké dítě onemocní nebo z rodinných důvodů odpadne. To je na tom to nejlepší, protože máte vše rozpočítáno na přihlášený počet dětí, takže přepočítáváte nebo (k velkému překvapení rodičů) sdělíte žákovi, že mu nemůžete vrátit celou částku, možná na něj něco zbude, až přijedete.



Nechci zbytečně pokoušet svého anděla strážného

Každou chvíli, kterou jsem se svými žáky, jsem za ně zodpovědná - ve třídě, na chodbě (když zrovna nemá dozor někdo jiný), na vycházce, při exkurzi, při návštěvě divadla - prostě vždy. A jasně si uvědomuji, že jsem stále "jednou nohou v kriminále". 
Navíc nám v posledním týdnu přibyl papír, kterým při každé exkurzi a výjezdu mimo Prahu stvrzujeme, že jsme si vědomi nejen rizik, která jsou vyjmenována, ale také těch, která vyjmenována nejsou, a že se budu chovat tak, abych (i těm nejmenovaným) předešla všem rizikům. 
PS: Už jste si s sebou brali na výlet igelitové sáčky (4 kusy pro každého žáka)? Co kdyby najednou přišel chemický poplach? A co několik kusů závaží? Ne, ale pozor, tornádo je prevít!

Proč tedy, proboha, ještě provokovat!

K výše zmíněným akcím, které jsou v obměněné podobě na švp také přidejte nebezpečí v přírodě (klíšťata, úrazy, divoká zvířata...), šílenosti, které se mohou odehrát (a většinou se také odehrávají) na pokojích, v koupelnách, na chodbách...


Nechci být zklamaná a sedřená

Když už všechno zdárně projde bez větších zádrhelů (že dítě nemá zapínací bundu při teplotách 12 stupňů? že dítě nemá ručník? že se dítěti rozpadly jediné botasky? že si dítě na celodenní výlet na Sněžku vezme pantoflíčky? že vám po výborné večeři polovina dětí zvrací celou noc? že při celodenním výletu nestačí igelitové sáčky? že po dvou dnech lehne třetina dětí, protože mají teplotku z přemíry kyslíku? - to jsou přeci drobnosti, které vás nemohou rozházet), blížíte se ke škole. Máte pytle pod očima, ale snažíte se ještě o úsměv.

Víte, jak to děláme, abychom alespoň viděli rodiče a mohli se rozloučit s dětmi? Nerozdáme dětem zdravotní průkazy a upozorňujeme, že si pro ně musí s rodiči dojít. Funguje to tak na polovinu rodičů, zbývající polovina drapne kufry a děti, a "mha přede mnou, mha za mnou".

... a nesmím zapomenout na 1 - 2 děti, které vám pravidelně zbydou před školou, protože si pro ně rodiče nepřijeli/nepřišli. "Jéje, vy už jste tady? Nějak jsme zapomněli, pošleme tam babičku/dědečka/manžel přijete tak do půl hodiny..." zní odpověď z mobilu (pokud se dovoláte).

Nečekám žádná slova díků, květiny a věcné dary, ale trocha slušného vděku (to rodiče měli týden volna) by nezaškodila.



Nechci řešit zaběhnuté ponožky apod.

Pak nastává druhé kolo...
Musíte opět napsat/dovyplnit report pro vedení - co, jak, za kolik apod. Opět na vás čeká několik blanketů, které je třeba zvládnout.

Následují dotazy rodičů a dětí - na jídlo ("Moje ... říkala, že tam měla pořád hlad."), na ubytování ("Můj ... říkal, že tam na zemi byly chuchvalce prachu."), na péči ("Můj ... si přivezl jen jednu ponožku, chybí párová." "Moje... si stěžovala, že jste ji nechala venku, když jí bylo zima.") apod.

Pak si ještě dáte rande s rodiči, kteří své dítě na poslední chvíli odhlásili a pokoušíte se jim vysvětlit, proč jim nemůžete vrátit částku celou. Většinou se společně projdete do ředitelny, kde jednání dále probíhají.



Stále se mi divíte, že nechci jet na školu v přírodě?


PS: Prosím, nechoďte na mne s argumentem, že vyjíždějí děti na čerstvý vzduch (týden je moc nevytrhne), že se tam dá dohromady kolektiv (na to existuje spousta jiných aktivit) a že je to báječný zážitek. Ráda vám jej přenechám.


Pavlína Antiškolovpřírodová


18 komentářů:

  1. Pavlo, kdyby to nebyla taková trefa do černého, tak řeknu,že jsem se při čtení výborně pobavila od začátku do konce. Je to takové tragikomické :-)...
    My jezdíme každý rok, nikdy se netěším...a přežiju to jenom proto, že si sama pro sebe říkám, že ty naše mámy, které se o svoje postižené děti budou muset starat celý život, ten týdenní odpočinek potřebují.

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto souhlasím! Jak pravdivé!

    OdpovědětVymazat
  3. Děvčata, děkuji. Lenko, chápu.
    Vždycky se snažím psát co nejstručněji (sama také nemám ráda dlouhé články), ale tohle téma mne zcela pohltilo. Tak se omlouvám, že jste to musela číst.

    OdpovědětVymazat
  4. Pavli, jak pravdivé!!!!!Hlavně by si to měli přečíst rodiče, kteří se domnívají, že si na ŠVP jezdíme jako na dovolenou!A že takových je!jitkazal

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji.
    Doufám, že si to nepřečte rodič, který mi svěřuje dítě v dobré víře, že mám děti ráda a udělám pro ně cokoli ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že že se nedělají "školy do města" :)

    OdpovědětVymazat
  7. Taková vycházka do hypermarketu, to by teprve byla "džungle života", no ne?!

    OdpovědětVymazat
  8. Nikdy jsem na švp nebyla a jsem ráda, že II.stupeň nejezdí. Obdivuji všechny, které a kteří to zvládají. Stačí, když vidím ty nevyspalé trosky, co přijedou z lyžáku. Děkuji, nechci.

    OdpovědětVymazat
  9. "vycházka do hypermarketu" - z malých míst se dělají podobné výlety :(

    OdpovědětVymazat
  10. Pavlo, je to pěkně sepsané a je to pravda :-( Ale před několika lety jsem byla na švp se svou tehdejší třídou (jelo nás z 18 dětí 12). Celé jsem si to vymyslela a organizovala, ale narazila jsem na skvělou agenturu, která za málo peněz zvládla vychovatelku i zdravotníka a byl to moc fain týden. Sice jeden chlapec odjel, pro nepřekonatelný odpor (podřídit se), ale ráda na to vzpomínám. Ale asi to není ten správný argument...:-)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tenhle článek mě dostal.
    Každý rok po příjezdu ze školy v přírodě a po odevzdání všech lejster( proč se těm čtyřem nocím - máme povoleno vyjíždět jen od pondělí do pátku - tak vůbec říká?) si říkám už NIKDY NIKDY NIKDY!!!!!
    A každý rok, když vyšiluju před odjezdem, mi manžel "jemně" říká: To víš, sliby se maj plnit.
    Jenže: Když my jsme(dospěláci) bezva parta.
    Navíc obvykle jezdí zdravé jádro kolektivu(děti).
    A k tomu všemu mě ti pacholci vždycky nějak "ubžódajó".
    Ale až budou ve třetí(mám druháky) už VÁŽNĚ nepojedu:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Věrko,
    těším se na Tvé zážitky ze třetí, čtvrté a páté třídy ;-)

    Hani,
    rozumím. I já si vybavuji pár hezkých chvilek.

    OdpovědětVymazat
  13. Kdybych nebyla učitelka, řekla bych si, že je to vtipný a povedený článek, ale jelikož opak je pravdou, říkám si: doufám, že mě nikdy nikdo nebude nutit, abych jela na švp!!! Gabi

    OdpovědětVymazat
  14. S tím nucením máme své zkušenosti, Gábi, že?! ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. Výborné, pravdivé, varující !!!! Učitelé jsou ohrožený druh a jsou podle toho " spravedlivě honorováni "

    OdpovědětVymazat
  16. Máte naprostou pravdu, paní učitelko Antiškolovpřírodová.
    S Vámi, bych svoje děti na ŠVP ani nepustila. Bála bych se totiž, že je bez dozoru nepustíte ani vyčůrat.
    O to větší chvála a vděk patří paní učitlkám mých dětí, které dost pravděpodobně řeší stejné administrativní i ostatní problémy jako Vy, ale přesto s dětmi na ŠVP jezí pravidlně. Tak že paní učitelko Markéto, Vendulko, Romano, Aleno, Jano .... Školovpřírodové MNOHOKRÁT DĚKUJI za Vaši práci pro naše děti, kteří Vás mají rády a nedají na Vás dopustit!


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Váš komentář. Kéž by všichni rodiče měli takovýto zdravý pohled na dění okolo výjezdu vlastního dítka.

      Vymazat
  17. Tak to je pravda, zažil som njekoľko lyžiarských výcvikov.... ďakujem, už nie, ....hmmmmm

    OdpovědětVymazat

Upozornění: Váš komentář se ihned zobrazí pro všechny návštěvníky stránek.