10. 3. 2013

Jak přesvědčit kolegy, že je třeba udělat nějakou změnu?

Nedávno jsem odstartovala malou akci Přiveďte kolegu-učitele na Twitter. Cílem této mezinárodní aktivity je přitáhnout učitele na zvolenou sociální síť.
Na tuto akci se dá ale také pohlížet s větším odstupem - cílem by mohla snaha přivést učitele ke změně.
To jistě není snadné a podobných aktivit je v současnosti poměrně hodně, např. Česko mluví o vzdělávání nebo Strategie vzdělávání 2020.
A to nemluvím o snaze PEPOUŠova nápadníku nalákat na zajímavé aplikace, programy a "hraní si" s moderními technologiemi...


Kde se změna podařila


Musím zopakovat, jak ráda čtu články Edny Sackson. Ve svém příspěvku 10 steps to successful tech integration… (ano, je trochu staršího data, ale pro nás stále aktuální) popisuje, jak se podařilo na jejich škole přivést učitele k vedení třídních blogů.

Základem je postupné uvedení do problému (seznámení s funkcemi, smyslem a možnostmi  využití musí probíhat pomalu a s časovým odstupem, aby se uváděný kolega necítil zahlcený informacemi a nepropadal zoufalství), vedení nováčka zkušeným učitelem (dnes tolik skloňovaný způsob mentoringu) a zdůraznění okamžitého významu pro zkvalitnění výuky (technologie není nejdůležitější, pokud učitel pochopí význam aktivity, s nástrojem si už poradí sám).
Edna zdůrazňuje také stálou podporu a vytrvalost ze strany zaučujících kolegů (mentorů) - a to nejen s ohledem na daný cíl (v případě Edny tedy zavedení třídních blogů), ale s obecnějším cílem zavádění moderních technologií do výuky: 
"Never miss an opportunity to suggest a way in which technology could enhance the learning."

Když se změna nedaří


Nelze generalizovat názory kolegů, kteří se účastní našich každotýdenních PEPOUŠových vlnobití, ale nezaškodí, když tu přeci jen některé myšlenky zazní. Např. Jana Z.  v diskuzi Motivovaný žák, motivovaný učitel - a jak nevyhořet napsala:
"Nenápadně to moc nejde...a hlavně to strašně dlouho trvá...a nápadně to taky nejde...nějak mi to nejde... Když o tom tak přemýšlím, motivovat děti je snazší :)"
Domnívám se, že hlavním hnacím motorem by mělo být vedení školy. Pokud ono samo projeví zájem, je z poloviny vyhráno. A opravdu nemusí jít jen o "donucovací" prostředky - jde čistě o to, že si můžeme pak říct "když to vedení považuje za důležité, něco na tom bude". Zde prostě bude fungovat přirozená autorita.

Takže se ptám: Kolik ředitelů nebo zástupců škol chodí na vzdělávací akce, zajímá se o vývoj moderních technologií a aktivně se účastní diskuzí (nejen) o integraci moderních technologií do škol?

Jaké jsou vyhlídky?


Benjamin Jackson ve svém příspěvku How Tech Will Transform the Traditional Classroom pěkně pojmenoval problémy, které je třeba překonat - od zastaralých právních předpisů až po silnou zakořeněnost historického vývoje metod výuky. 
Klasickou ukázkou této "nepružnosti" je tvrdohlavé lpění na známkování za každou cenu (vždy a všude bez výjimky) nebo tvorba různých žebříčků výkonnosti žáků.

Benjamin uvádí jako příklad, jak je těžké přesvědčit učitele biologie, který již 30 učí s využitím zpětného projektoru, že mu může interaktivní tabule nabídnout i další (a významné) benefity pro zkvalitnění jeho výuky:
"Digital whiteboards, for example, have many benefits over their analog equivalents. But try explaining that to a science teacher who’s been using an overhead projector to teach biology for the last 30 years."
A co třeba léčba šokem? Pokud máte dobré nervy, přečtěte si článek Školský systém aneb Děti v odšťavovači...

Všechno je o motivaci


Všechno jde, když se chce říká známé pořekadlo. Možná, že to není žádný zázrak a zpočátku to trochu bolí (prosím, neberte mě doslova), ale ten pocit, když svého kolegu posunete o jeden krůček a on to pochopí, přijme a třeba se i pokusí o svůj další samostatnější krok, ten pocit opravdu stojí za to.

Jak píše Jan Miřanský ve svém článku Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje:
"Pro práci v našem 21. století potřebujeme změnu. Ta by se měla nést ve smyslu návratu k naší přirozenosti, totiž znovuobjevení našeho třetího pohonu, naší vnitřní motivace. Tři klíče, které ji mohou znovu otevřít dveře, jsou svoboda, mistrovství a smysl."

Přeji vám všem, abyste všechny tři klíče našli, ať už s dopomocí svého kolegy nebo sami :)
... a kdybyste se chtěli posunout o krůček spolu s námi, přijďte na Google Plus do naší komunity GEG Učte s námi.


Zdroje a literatura:


SACKSON, Edna. 10 steps to successful tech integration…. In: What Ed Said: A blog about learning [online]. 21.2.2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://whatedsaid.wordpress.com/2011/02/21/10-steps-to-successful-tech-integration-2/

JACKSON, Benjamin. How Tech Will Transform the Traditional Classroom. In: Marshable [online]. 22.3.2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://mashable.com/2012/03/22/tech-traditional-education/

MIŘANSKÝ, Jan. Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje. In: Mít vše hotovo [online]. 5.9.2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.mitvsehotovo.cz/2011/09/prekvapiva-pravda-o-tom-co-nas-motivuje/

DROBÍK, Luboš. Školský systém aneb Děti v odšťavovači. In: E15.cz: Zprávy [online]. 26.2.2013 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/kancelar/kariera-a-vzdelani/skolsky-system-aneb-deti-v-odstavovaci-960284

2 komentářů:

  1. Moc děkuji za krásné a pravdivé zamyšlení. Bohužel žádná změna není možná, pokud při zavádění technologií nebo jen jiného přístupu k výuce bojujeme proti vedení. Pak ta energie, kterou vynakládáme vůči škole jako organizaci a vůči kolegům, je zbytečná. Výsledkem je obrácení ke svému vlastnímu rozvoji a postupné hledání cesty ven. Protože škol s "osvíceným" vedením je minimum.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amen.
      Jak pravila má konstelace, kterou jsem si na podobné téma nechala postavit: "Zařaď se do řady (v překladu "Drž hubu a krok") nebo z této školy odejdi."

      Vymazat

Upozornění: Váš komentář se ihned zobrazí pro všechny návštěvníky stránek.