13. 8. 2014

Proč nás žáci neposlouchají?

Jaký ve váš limit v počtu opakování instrukcí? Jaký limit mají vaši žáci?
Zvykla jsem si instrukce opakovat až 3x. Je to moc nebo málo? A proč všechno nejde hned napoprvé?
Několik zajímavých odpovědí na své otázky jsem našla v blozích M. Borby a N. Provenzata.
Můžeme vzájemně porovnat naše zkušenosti...

Na úvod si dovolím několik malých rýpnutí (i do sebe). Chceme, aby nás žáci pečlivě poslouchali, ale co my?
  • Také je pečlivě posloucháme, když oni hovoří k nám?
  • Říkáme jim informace, které stojí za to, aby nám věnovali 100 % své pozornosti?
Pokud si odpovíme v obou případech ANO, můžeme pokračovat v četbě dál ;-)

Nepoužívejte "zakázaná slova"

Některá slova působí jako STOP signály. Tato nebezpečná slova se nachází na začátku vět a jsou to TY, KDYŽ/JESTLIŽE a PROČ. Slovíčko TY útočí, posluchač se cítí ohrožen ("Ty jsi ten úkol zase nepřinesl."). KDYŽ/JESTLIŽE vyhrožuje ("Jestliže ten úkol nepřineseš, tak..."), PROČ může být chápáno dospělým jako řečnická otázka, ale dítě je zahnáno do úzkých, protože neumí odpovědět ("Proč mě neposloucháš?").

Samozřejmě jsem si vědoma, že nemohu okamžitě ze svého slovníku tato slova vyškrtnout. Ovšem je dobré si uvědomit, že v některých případech opravdu nedávám žákovi jinou možnost než "vypnout". Položím otázku, na kterou neexistuje odpověď nebo ji ani nechci slyšet. Tím ale dávám jasný signál, že některé otázky/instrukce vlastně není třeba poslouchat.
To logiku dává, že?!

Věnuj mi chvilku pozornosti

Je mrháním energií hovořit na někoho, kdo vás prostě nevnímá. Toto je obvyklá chyba začínajících učitelů (a pak těch horkokrevných, mezi které se, bohužel, počítám i já) - snažíme se překřičet třídu a přitom si neuvědomujeme, že je to zcela zbytečné. I kdybychom měli silnější hlas než celá třída dohromady, žáci nás stejně neposlouchají (ačkoli nás slyšet mohou). Jak to?

Je nutné přilákat jejich pozornost. Dokonce - světe div se - se ztiší i sami. Ale jak to udělat? Nejčastěji používám:

  • zhasnutí světel ve třídě;
  • neobvyklý pohyb, činnost.
To může samozřejmě fungovat na malé žáčky. Ale co s těmi většími?
Uvítám vaše doplnění v komentářích!

Méně je někdy více

Zapomeňme při instrukcích na čtenářskou gramotnost a komunikativní kompetenci (naslouchání). Jednoduše a stručně - to je heslo, kterým je třeba se řídit. Jedině tak dosáhneme toho, že žáci zareagují (možná) ihned - instrukci vyslechnou, pochopí a vykonají.
...a omezte formu otázky. Otázka vyžaduje slovní odpověď, ne činnost či aktivitu žáka.
Kdyby to bylo tak jednoduché ;-)

PS: A my, upovídané, si pak budeme muset ty stovky slov vynahradit u kávy s kamarádkami.

Nové! Prvních 5 minut

Většina z nás už máme "barometr", který dokáže téměř s jistotou určit po prvních několika minutách ve třídě, jaká bude hodina. Většinou je na vině nálada učitele nebo kolektivu (nejhůře obojí dohromady) a zkušený učitel ví, že hodina nebude probíhat tak, jak si ji pečlivě naplánoval. Je třeba proto ihned "překopat" celou přípravu a zařadit takové aktivity, které odpovídají naladění třídy. A nebo...

... a nebo zavést krátký rituál, který doporučuje N. Provenzato na svém blogu. Jedná se o úvodních 5 minut, kdy je plná pozornost učitele upřena právě na třídu a diskuzi s žáky - o aktuálním dění ve třídě, o nejnovějších zprávách z průběhu dne nebo o průšvizích, které se na třídu "nějakou náhodou" navalily. Důležité je, že otázka Tak jak se dnes máte? nebude jen řečnická, ale bude prostředkem pro vytvoření vztahu mezi učitelem a žáky.
Tuším, že by mohla tato krátká "pětiminutovka" slavit úspěchy především na vyšším stupni - přeci jen se učitelé s třídou setkávají méně často než učitelé 1. stupně.

Napadají vás další důvody, proč jsme někdy pro žáky průhlední jako sklo? Dáte mi vědět, jaké postupy vám pomáhají? Komentáře jsou vám k dispozici.

Zdroje:

[1] Borba, D. (2010). How to Get Kids to Listen..the First Time! by Dr Michele Borba | Michele Borba. [online] Micheleborba.com. Available at: http://micheleborba.com/blog/michele-borba-15-tips-to-get-kids-to-listen-the-first-time/ [Accessed 9 Nov. 2010].
[2] Provenzano, N. (2014). The Nerdy Teacher: My Back To School Advice For New and Veteran Teachers #NTChat #EdChat. [online] Thenerdyteacher.com. Available at: http://www.thenerdyteacher.com/2014/08/my-back-to-school-advice-for-new-and.html [Accessed 11 Aug. 2014].

K diskuzi můžete využít i sociální síť Google Plus:


12 komentářů:

  1. Někdy mlčím a čekám - to dost zabírá, někdy klepu tužkou - opakovaně, vytvrvale, monotóně - to taky zabírá, někdy tleskám - to nahrazuje můj zvýšený hlas a šetří moje hlasivky - to zabírá na chvíli, na hluk jsou zvyklí a nevnímají ho. Občas pronáším i takové věty "Říkám to jen teď a už to neopakuju..." - stejně neslyší.
    A my jsme často horší než děti, děláme kravál, bavíme se, když mluví někdo jiný, neposloucháme a pak se ptáme. Nevím, jak pedagogických radách či jiných poradách jinde, ale u nás je kdekdo schovám za horu sešitů a neví, co se děje okolo (já se schovávám za NB). Když mám školení pro kolegy, předem říkám "Sešity si nenoste"

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za postupné krůčky k získání pozornosti.

    Dnes jsem také vyzkoušela - tiché postávání nezabralo, tak jsem začínala odpočítávat na prstech: 5 - 4 - 3... Při nule (pěst) byla ukončena stávající aktivita (v tělocvičně) a odchod. Kdyby to bylo někde jinde, pak by nastala radikální změna aktivity.

    OdpovědětVymazat
  3. někdy ze zoufalství volám Maminko maminko .. jindy tluču hlavou o tabuli .. to přiláká pozornost spolehlivě :)

    ad Jitka a porady .. proto se na porady teď stěhujeme na neutrální půdu některé z učeben .. tam si opravy málokdo troufne donést :)

    OdpovědětVymazat
  4. Hani,
    nevím, jestli to tlučení o tabuli bude vhodným postupem, který bychom společně doporučovaly. Ale živě si představuji , jak je pozornost všech žáků beze zbytku plně soustředěna na Tvou otlučenou hlavu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. další co pravidelně zabere okamžitě pohodlně se posadit na židli .. mrsknout nožky na katedru a čekat :)

    podotýkám, že tyhle aktivity provozuju opravdu výjimečně .. mám štěstí na děti? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Druhý stupeň asi tohle neřeší. Ale dovedete si představit, že můj druháček přijde domů a jsa dotázán, co bylo ve škole, začne barvitě popisovat, jak jsem si během hodiny hodina nožky na stůl? :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Abych tě vyvedla z omylu - sešity a noviny se nosí všude.
    Občas používám slova svého profesora z gymlu: "že já vůl se nestal zedníkem" :D
    Nejhorší problém mám na počítačích, máme učebnu do U a koukám jim na záda a oni mne nevidí a když mne nevidí, tak tam nejsem. Nemůžu si stěžovat na to, že by nepracovali, ale žvaní a žvaní a všechno si ukazují a komentují. Děs

    OdpovědětVymazat
  8. My máme pravidlo 3x a dost. Přeci jen pracuju s dětmi a ne se stroji.
    V hodinách pravidelně zařazuji něco zábavného(hru, zvířecí rozcvičku,..) a pokud musím napomínat, nestíháme. To dá rozum.
    Když otravují jednotlivci(kolektivní vinu nesnáším),zadám domácí úkol "za odměnu". To si pak hříšník vezme papír a napíše na něj(podle přestupku) něco v tomto smyslu: Dnes jsem vykřikoval při čj a tím znemožnil práci ostatním. Napomenutí jsem nedbal. "Za odměnu" napíšu cvičení to a to. Podepsané od rodičů přinese do školy a já po zkontrolování házím do koše s komentářem jako: mezi námi dobrý, začínáme nanovo a lépe.
    Fakt to funguje a nemusím skoro použít, protože stačí významný pohled s připomínkou "třikrát a dost". I rodiče tuto formu berou, protože znají konkrétní důvod trestu a nemusí doma poslouchat "já nic, já muzikant".
    U notorických "prudičů" se mi osvědčil tento recept(dá se s úspěchem použít i na druhém stupni): Zapisuju si konkrétní přestupky a v dohodnutý den a čas každý týden konzultuji s rodiči. Neznám rodiče, kterého by záhy nepřestala pravidelná docházka do školy štvát natolik, aby ji podstoupil víc než 3x. Radši svému miláčkovi domluví. Jak, zásadně nepitvám, jen pro formu prodlužuji intervaly schůzek a nakonec stačí rodičáky. Jo a je dobrý, když holce chodí na rodičák máma a klukovi táta(geniální nápad doktorky Pekařové).
    Teda tolik písmenek snad ani nebude nikdo číst...
    Přeju pevné nervy se zlobily.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za velmi podrobný komentář a několik dost vychytaných nápadů.
    Mohu poprosit příště alespoň náznak jména? Je přeci jen příjemnější, když při reakci můžeme oslovit. Předem díky (a doufám, že jsem tímto neodradila čtenáře, který by pro nás všechny mohl být zajímavou inspirací).

    OdpovědětVymazat
  10. Přečetla jsem písmenka všechna :)
    Taky nesnáším kolektivní vinu, když trestat, tak konkrétního viníka. Naštěstí nemusím řešit nic extrémního, spíš musím řešit jako třídní excesy mých svěřenců v jiných hodinách. Někdy mám pocit, že žijí dvojím životem.
    Nicméně, když si projdu jejich "papíry", tak se moc nedivím - nějaká hyperaktivita, "aspík", ... no však to znáte.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za článek a hezké komentáře. V září vyzkouším a třeba taky něco dopíšu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zajímavé pročítat si komentáře staré i několik let... Některé stárnou a některé jako když najdeš.
      Těším se na ten tvůj, nestárnoucí ;)

      Vymazat

Upozornění: Váš komentář se ihned zobrazí pro všechny návštěvníky stránek.