9. 2. 2016

Mystery hangout aneb Odkud vlastně jsou? (doplněno)

Během prázdnin se mi podařilo při hledání něčeho úplně jiného (jak už to tak bývá) narazit na Google+ komunitu, která se jmenovala Mystery hangout for schools. Název byl dostatečně záhadný, takže jsem neodolala a podnikla další pátrání, čím by se tahle komunita mohla zabývat. Zjistila jsem, že v Mystery hangoutu jde o to, že se dvě školy v předem dohodnutý čas sejdou a žáci se pomocí otázek, na které se dá odpovědět jen ano nebo ne snaží jako první uhodnout, ze které země a z jakého města v té zemi druhá škola je. Rozhodla jsem se, že tohle určitě musíme zkusit.
V době, kdy už jsem věděla svůj letošní rozvrh, jsem do komunity napsala, ve které dny a hodiny mám o hangout zájem. Ozvali se učitelé, kteří by taky měli o hangout zájem a začalo domlouvání, kdy se hangouty uskuteční. Měla jsem pochybnosti, zda chápu dobře, jak při přípravě hangoutu postupovat. Také s tím mi učitelé, kteří už s hagnoutem měli zkušenosti, pomohli - odkázali mě na tento dokument, který popisoval role, které žáci během hangoutu mohou mít, možné otázky apod. Náš historicky první hangout byl domluven na 19.9. na dvanáctou hodinu. Při přípravě jsme si rozdělili role a vymýšleli otázky. Žáci pracovali v Google dokumentu, kam otázky zapisovali. Ve vymýšlení otázek pak pokračovali i doma. Ukázalo se, že pro nás nebylo lehké otázky vymýšlet, jednak trochu vázla angličtina a jednak, protože jsme neměli žádné zkušenosti, nedokázali jsme vymyslet otázky, které by nám pomohly s eliminací zemí. Takže z mého pohledu byly otázky velmi náhodné, tak jak žákům přicházely na mysl. Rozhodla jsem ale do jejich otázek nezasahovat, doufala jsem, že po proběhlém hangoutu provedou nějakou reflexi a pro příště své otázky upraví. Také jsme se rozhodli o našem hangoutu informovat i prostřednictvím Twitteru, takže jsme založili třídní účet a vymysleli hastag (#9A_mystery_hangout), podle kterého bude možné to, co se během našeho hangoutu dělo, později vyhledat. V téhle přípravné fázi mě velmi mile překvapilo, že žáci projevovali opravdový zájem, připravovali se i doma a dokonce mi pomáhali řešit potíže, které se vyskytly při zakládání twitterového účtu (nakonec jsme zjistili, že tagy twítů nelze vyhledat, pokud si ten, kdo twítuje, nedoplní do profilu fotografii). Twitter jsme zvolili proto, že umí vytvořit widget, který po vložení do stránek ukáže nástěnku twítů, která uvedly určený tag. Tím jsme vlastně získali jakýsi záznam toho, co a kdy jsme uhodli. Nastal den D. A komplikace hned od rána, když se ukázalo, že se něco děje s wifi připojením. V některých místech ve škole byl signál velmi slabý, dokonce občas vypadl úplně. Přestávky jsem tedy trávila tím, že jsem hledala nějaká místa, kde by náš hangout mohl proběhnout. Když jsme se se žáky sešli na hodině, byli jsme všichni trochu nervózní. Povede se spojení? Budeme jim rozumět? Budeme umět na jejich otázky odpovědět? A pak už tu byla dvanáctá hodina a hangout začal. Nervozita opadla a začaly padat otázky. Připravené a i na místě vymyšlené (paráda). Poměrně brzo jsme uhodli zemi, ze které druhá škola byla. Švédsko. Ale pak jsme se trochu zadrhli a naši spoluhráči uhodli naši zemi. A další jejich otázkou bylo, zda jsme z hlavního města. A bylo to. Uhodli dříve než my. Měli ale připravené nápovědy, které nám postupně dávali, třeba že jejich městu se říká bramborové město, že začíná na A, že je 50 km na severovýchod od Göteborgu apod. A co se dělo u nás? “Hele, tady v tom atlase to není dost podrobné.” (myšlen takový ten běžný školní atlas). “Tak tam dej Google mapy.” “No jo, ale jak poznám 50 km?” “Tam je někde měřítko.” “Najděte někdo něco o tom bramborovém městě.” A uprostřed toho chaosu vypadla wifi. “Jé, teď se nedozvíme, odkud jsou.” Zklamané tváře. Nebudu vás napínat, nakonec jsme se těsně před zazvoněním připojili, sice jen se zvukem, ale dozvěděli jsme se odkud jsou, byl to Alingsäs. Do rozloučení nám zazvonilo. Myslím, že za celou dobu, co učím, jsem nezažila, aby mi žáci, když ze třídy odchází, řekli, že děkují. A prý kdy to budem dělat zase? Během hangoutu jsem stihla udělat pár fotek a paní učitelka ze švédské školy taky. Dokonce ještě během odpoledne napsala se žáky krátký článek o tom, jak to probíhalo u nich. Myslím, že máme co zlepšovat. Třeba nápovědy, které bychom dávali našim spoluhráčům, pokud bychom my uhodli dřív, jsme neměli připravené vůbec. Nebo práci s mapou. Nebo “logiku” otázek. Ale žáci během hodiny mluvili anglicky. Spolupracovali. Dodrželi své role. Naučili se nová slovíčka. Vyzkoušeli si využití technologií ve vyučování. Byli motivovaní. Sečteno a podtrženo - jdeme do toho zase, 17.10. se školou z velmi vzdálené země. Jednou to jako první uhodnout musíme. 
 Zažila a pak o tom všem napsala Petra Boháčková

Nové! Videokonference s neznámou třídou ve výuce angličtiny

"V loňském školním roce jsme zkusili i asynchronní Hangout. Se školou z Kanady jsme si vyměnili předem natočená videa (pět otázek a deset nápověd), po určitém čase jsme si vyměnili videa s odpověďmi a prvními pokusy o uhádnutí. Takováto výměna probíhá dokud třídy neuhodnou, odkud je druhá třída. V této variantě se učitel vyhne situacím, kdy musí bezprostředně v cizím jazyce reagovat ve videokonferenci, pro mnohé se tak může jednat o variantu jednodušší. Žáci ale přicházejí o prvek bezprostřednosti." [1]

Citace:

[1] BOHÁČKOVÁ, Petra. Videokonference s neznámou třídou ve výuce angličtiny. Metodický portál: Články [online]. 07. 12. 2015, [cit. 2016-02-07]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/20537/VIDEOKONFERENCE-S-NEZNAMOU-TRIDOU-VE-VYUCE-ANGLICTINY.html>. ISSN 1802-4785.

1 komentářů:

  1. Líbí se mi ten moment překvapení, že předem nevíte, s kým rozhovor bude. Moc ti přeju to poděkování od dětí :)

    OdpovědětVymazat

Upozornění: Váš komentář se ihned zobrazí pro všechny návštěvníky stránek.