České školství v číslech: méně dětí, nízké platy a učí ženy:
Ubylo žáků a učitelů na základních a středních školách, naopak markantně přibylo vysokoškoláků a dětí v mateřinkách. To vše ukázala publikace Ústavu pro informace ve vzdělávání s názvem Co se změnilo ve školství, která srovnává posledních pět let.
Moje vybrané citace a komentáře
Některé problémy ale přetrvávají - tím největším se ukázala (ne)kvalifikovanost učitelů cizích jazyků. Ta se za posledních pět let téměř nezlepšila.
Já bych se moc nedivila. Nechci tvrdit, že všechny problémy ve školství souvisí s penězi, ale tady opravdu ano. Přeci - když někdo umí jazyk, proč by ta ubohý peníz učil děti, které o to stejně nestojí? Ničil si nervy a po večerech vymýšlel (a tvořil) pomůcky, které by přeci jenom vykřesaly z žáků alespoň nějakou reakci?
A tak se výuka jazyků plácá, jak se dá.
Pak je tu problém s koncepcí výuky a učebnicemi. Učebnic je na trhu dost, ale každý učitel má jiný styl výuky a tudíž mu nevyhovuje učebnice, kterou používá kolega. Jak na to reagovat? Nelze nakoupit více druhů učebnic do stejného ročníku (dívali jste se v poslední době na ceny?), a i kdyby, tak na některých školách ani není přípustné, aby se paralelní ročníky učily z rozdílných učebnic. Proč? To je asi jiné téma, ale v komentářích bychom ho mohli rozvést...
Ukázalo se, že průměrný plat učitelů vzhledem k průměrné celorepublikové mzdě zaměstnanců během pěti uplynulých let stále klesal.K tomu asi není co dodat.
A dokud bude mít rodič se středním vzděláním vyšší plat než učitel s vysokoškolským, nezamezíme pohledům shora a zvýšeným hlasům na chodbách. Budeme stále považováni za službu rodičům a bude tak s námi zacházeno.
A to bych si ještě s chutí rýpla do politiků, kteří slibují a slibují. Schválně, tipneme si, kolik volebních programů bude hovořit o zvýšení dotací do školství?
Učitelé totiž učí menší počet dětí, a tím mají více času pro individuální práci s žáky. V jiných případech to ale znamená snižování počtu učitelů na školách a zavírání některých tříd.
A končíme zase u peněz. Dokud budou dotace počítány na hlavičku, budou se třídy spojovat a na individuální práci s žákem můžeme zapomenout. Slyšela jsem, že pouze třída s počtem žáků nad 23 dětí může "uživit" třídního učitele. Jestli je to tak, může mi někdo poradit, jak mám v podobných počtech (a vyšších) žáků aplikovat individuální přístup?
Zdroje citací a ilustračních obrázků:
KUBÁLKOVÁ, P. (2010). České školství v číslech: méně dětí, nízké platy a učí ženy | Lidovky.cz. Retrieved 14 December 2010, from http://www.lidovky.cz/zpravy-domov.aspx?c=A100210_112942_ln_domov_pksFlickr. Wikimedia.org : Girl Purring Money Into Piggy Bank [online]. 2012-09-06 [cit. 2015-12-15]. Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution 2.0 na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Girl_Purring_Money_Into_Piggy_Bank.jpg>.
PHOTOS, OTA. flickr.com : Money Everywhere [online]. 2013-09-05 [cit. 2015-12-15]. Dostupný pod licencí CC-BY-SA na WWW: <https://www.flickr.com/photos/101332430@N03/9681099434/>.
Dokud bude mít učitel plat stejný, jako řidič vysokozdvižného vozíku v supermarketu, těžko se něco pohne dopředu. Učitel na malé škole
OdpovědětVymazat"Budeme stále považováni za službu rodičům"...
OdpovědětVymazatA co jiného račte být? Škola je služba. Služba slouží tomu, kdo ji platí. Platí ji ti, kdo platí daně. Mezi nimi je nenulový podíl rodičů. Nějaké další otázky?
Případná odpověď ve smyslu "škola je služba dětem" je neplatná, protože a) s nimi jako s klienty nezachází a b) děti nemají možnost poskytování této služby rozumně ovlivnit, právně ani fakticky.
Viděla bych školství spíš jako službu pro společnost než pro rodiče. Poskytujeme vzdělání dětem, které budou vytvářet naši budoucnost. Nejsme výchovný ústav, jsme ústav vzdělávací. Tady cítím podstatný rozdíl.
OdpovědětVymazatDobrá, s tím se dá souhlasit; ale kdo je pak ta "společnost"? Kdo za ni je oprávněn mluvit? Nebudou to - aspoň mimo jiné - právě ti rodiče? Konec konců, oni - alespoň mnozí z nich - tuto službu platí. A jsme opět u toho - škola JE služba rodičům.
OdpovědětVymazatJe ostatně přirozené, že jsou to rodiče, kdo je morálně zodpovědný za vzdělání svých dětí, přičemž tuto zodpovědnost realizují částečně prostřednictvím školy jako služby, již si platí.
(Samozřejmě to nelze vykládat jako službu každému jednotlivému rodiči v každém jednotlivém případě. Policie je také služba občanům, a přesto lapanému lumpovi neslouží, dávajíc mu pendrekem po kebuli, byť by šlo o občana.)
Konečně - kde vidíte hranici mezi "výchovným" a "vzdělávacím" ústavem? Zvláště ve světle "klíčových kompetencí" se jeví být dosti mlhavá; nemluvě již o tom, že nevidím souvislost se službou či neslužbou rodičům.
Učitel je odvozen od slova učit. Pedagogické fakulty se věnují výuce (pedagogice, psychologii, metodikám výuky...), ne výchově.
OdpovědětVymazatProsím, pokusme se oddělit instituci vzdělávací (= školu) od výchovné (= rodiny). Škola přispívá k výchově jedince, ale není to její prioritou.
Heslo "Náš zákazník náš pán" vede akorát tak do pekel.
Považujete za službu např. lékaře, zdravotní sestry? Jestli ano, pak jde mezi námi spíš o neshodu v chápání významu slovního spojení "služba rodičům".