Šikana, nebo jen škádlení?

V časopise Psychologie Dnes č. 2 (únor 2010) vyšel velmi podnětný článek s názvem Ve škole: šikana, nebo jen škádlení? Nabízím zde několik vět, které mě zaujaly...

Když rodiče přednesou naléhavou prosbu, aby pedagog zastavil šikanu jejich dítěte, má obrana pedagogů podobu bagatelizace a popírání problému, případně se projevuje jako očerňování dítěte nebo svalování viny na rodiče.

Jindy se tvrdí, že dítě spolužáky provokuje a za všechny problémy si může samo.

Domnívám se, že budeme mít asi všichni stejné zkušenosti, proto nad tím není třeba polemizovat. Nikdo nechce přiznat, že si nevšiml, že něco přehlédl - že není dokonalý. Jak se s tím pak vyrovnat?

Při škádlení se očekává, že to bude legrace pro obě strany. Ale když je patrné, že ten druhý to jako legraci nebere, že je zraněný, pak iniciátor škádlení pociťuje lítost, omluví se mu a v činnosti dál nepokračuje... Podstatné je, že se aktéři mohou vyměnit.

Velmi zajímavá je pro nás tabulka, která charakterizuje šikanování a škádlení z různých pohledů (charakteristika, záměr, motiv, postoj, citlivost, zranitelnost, hranice, právo a svoboda, důstojnost, emoční stav, dopad). 

Chtěla bych věřit, že mi tato tabulka (nebo jí podobná) v budoucnu pomůže v praxi. Snad začnu tím, že co nejdříve vyvěsím do své třídy plakátek se slovy:

Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.

Další odkazy k tématu

• Jak na šikanu
• Metodický pokyn MŠMT k prevenci šikany
• Prevence sociálně nežádoucích jevů - info (nejen) pro rodiče (stáhnete soubor v PDF)
• Potlačené pocity viny hrají šikaně do karet
• Jsme si vědomi rizikového chování na internetu?

Zdroj ilustrační fotografie:

Quibik. Wikimedia.org : Bullying on Instituto Regional Federico Errázuriz (IRFE) in March 5, 2007 [online]. 2009-07-23 [cit. 2015-12-13]. Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution 3.0 na WWW: <https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bullying_on_Instituto_Regional_Federico_Err%C3%A1zuriz_(IRFE)_in_March_5,_2007.jpg>.