Po bitvě je každý generálem aneb Jak jsem panelila

Jak už se tak pár let znám, mohu o sobě prohlásit, že mne lákají věci, které jsem ještě nevyzkoušela. A tak když jsem dostala nabídku zúčastnit se panelové diskuze SKAV na téma Čtenářská gramotnost, nemohla jsem říct ne...

Má příprava - spíš bych měla říct "můj soupis myšlenek a názorů" - probíhal v metru do malého zápisníku. Zaznamenávala jsem si bez ladu a skladu všechny otázky a problémy, které mne ke zvolenému tématu napadly. Kdybych se je pokusila vizualizovat, vypadalo by to asi takto:

Domnívám se, že je především třeba zlepšit:

• přípravu učitelů na VŠ;
• možnosti dalšího vzdělávání stávajících učitelů včetně kurzů, kde budou učitelé odborných předmětů seznámeni se strategiemi práce s textem.

Až dojde k těmto změnám (tedy jestli k nim dojde), pak můžeme jít dál a zaměřit se třeba na:

• kvalitu učebnic a jejich podporu čtenářských dovedností (příliš jednoduchá zadání příkladů a texty bez nutnosti nad nimi přemýšlet toho asi mnoho nerozvíjí);
• množství a kvalitu pracovních sešitů (jejich vyplňováním mnohdy učitel ztrácí čas, který by mohl věnovat mnohem důležitějším aktivitám);
• spolupráci s vnějšími subjekty, např. knihovnami, sdruženími a soukromými osobami, které mohou u dětí zvýšit zájem o čtenářství;
• smysluplné využití technologií, potlačení nežádoucích jevů (dle mého názoru jsou to třeba tzv. interaktivní učebnice, které ukazují text učebnice na interaktivní tabuli - žáci nemusí už ani sledovat text v knize, protože jim ho učitel předvádí), a naopak využití tím správným směrem (aplikace k rozvoji literárních dovedností, blogování apod.).

Během diskuze se hlavní téma přelévalo tak, až jsem chvílemi měla pocit, že sedím ve špatné místnosti.

Pochopitelně nedošlo na všechna témata, která jsem si označila, ale několik závěrů jsem si přeci jen udělala:

• vysoké školy jsou samostatný subjekt a zřejmě neexistuje nikdo, kdo by jim mohl nakazovat, co a jak mají vyučovat;
• kurzy pro "oboráře" s výukou strategií výuky čtenářských strategií jsou v nabídce. Napadají mne k tomu dvě otázky: Dokáže jeden subjekt pokrýt učitele z celé republiky? Vědí to všichni učitelé, že tyto kurzy jsou právě pro ně?
• další vzdělávání učitelů se bude pachtit i nadále, protože to nikoho nepálí. Mám na mysli problém se suplováním popř. výměnami a finančními možnostmi školy, pokud se chce učitel zúčastnit nějakého kurzu nebo semináře. Otázkou zůstává PROČ by to učitel všechno podstupoval, když neexistuje žádná možnost kariérního růstu.
• dobrou zprávou je, že pokud učitel chce, nikdo mu v iniciativě nebrání (bohužel ho ale za ni mnohdy nemůže ani ocenit).

Když bylo po všem, zastavila mne ještě jedna paní učitelka, která mi sdělila své důvody, se kterými nelze než souhlasit - čas a učivo. Při jedné hodině týdně si učitel opravdu nemůže dovolit "zdržovat se" nějakými strategiemi práce s textem - musí vše urychlit, jak jen to jde, aby se stihlo vše probrat.

Mrzí mne, že jsem tento pohled nezprostředkovala nahlas. Domnívala jsem se, že je všeobecně známý.

Z diskuze jsem odcházela rozladěna - nabyla jsem dojmu, že tam mnozí lidé nepřišli hledat řešení, ale jen obhajovat své kroky nebo pozice. Tomu také odpovídaly reakce na závěrečnou otázku "Co konkrétního by se mělo udělat, aby se zlepšila čtenářská gramotnost našich žáků v budoucnu?", která byla položena v rámci online chatu.

Můj obrázek po absolvované diskuzi je třeba trochu poupravit. Něco nelze ovlivnit a něco není důležité. Teď můj obrázek tedy vypadá takto:

Těším se na další výsledky šetření PISA aj. ;-)