Bilancování nemám příliš v oblibě. To, co by člověk chtěl "vypíchnout", je značně ovlivněno momentální náladou. Když jsem si ale pročetla článek na Ed Tech Steve: How I became a better teacher, neodolala jsem, abych nesrovnala své "posuny" se zkušenostmi zahraničního učitele.
Studijní léta
Neměla jsem vystudovanou vysokou školu, takže okamžitě po nástupu na pozici učitelky jsem dostala podmínku studia. Zdárně jsem byla přijata...
Nastalo první rozčarování - dva roky jsem stále opakovaně (chce se mi říct až naivně) čekala, kdy už nastanou ta fakta a informace, které potřebuji do své praxe. Většinou to ale dopadalo zcela opačně - my (všechny jsme byly "dálkařky") jsme seznamovaly své profesory a docenty s praxí (čest výjimkám - český jazyk a matematika byly naprosto bravurní a plné podstatných informací). Tedy pokud je to zajímalo.
Na samotnou výuku si moc nevzpomínám, spíš na kolegyně a jejich "dobré" rady. Většinou se jednalo o důchodkyně a já pečlivě poslouchala a snažila se. Moc se mi nevedlo - děti byly neposlušné, rodiče byli až hrubí a já chvílemi nemohla ani mluvit, jak jsem řvala, kde se dalo.
Poučení první a druhé: Nemáte patent na rozum. Když zvýšíte hlas, během promluvy jej ztišujte do normálu, jinak budou žáci po čase reagovat pouze na řvaní.
Léta hledání a nacházení
Během prvních dvou let jsem byla na škole "označkována" jako učitelka, která příliš nezvládá kázeň, proto jsem "v dalším běhu" dostala druháčky (učivo je jedno z nejlehčích, děti jsou ještě malé a lépe se u nich udržuje klid a pořádek).
Zadařilo jsem, dostudovala jsem vysokou školu... a následně jsem potkala činnostní učení. Po počátečním "oťukávání se" nastala nejkrásnější léta mého učitelování, která trvají dodnes. Potkala jsem báječné lidi, fantastické učitelky a lektorky, a získala jsem spoustu přátel. Navíc jsem se konečně našla - ano, přesně takto si představuji dokonalou výuku dokonalého učitele. Co na tom, že se musím ještě moc a moc učit? Co na tom, že musím vyrobit všechny pomůcky, protože na škole od dob fy. Komenius nic pořádně není?
Zde tedy koresponduji s avizovaným článkem v úvodu. Steve zde vyzdvihuje, že právě tvorba vlastních pomůcek mu umožnila stát se lepším učitelem. Takovým, který přemýšlí nejen o učivu a metodice, ale i o svých žácích - jak jim látku zpřístupnit co nejlépe a nejzajímavěji.
Poučení třetí: Nejen žáci se toho nejvíce naučí, když zapojí ruce.
Technické období
Jakmile mi to možnosti dovolily, pořídila jsem si počítač. V tu chvíli jsem věděla, že jsem potkala celoživotní lásku. Bylo nyní potřeba propojit mé dva největší pracovní koníčky - učení a techniku.
Nejprve nastaly pokusy s počítačem, pak se přidal internet, později interaktivní tabule. Myslela jsem, že jsem v učitelském nebi!
Bylo však třeba najít ten správný přístup - ani moc, ani málo. Začala jsem čím dál tím více používat slovo "smysluplně".
Poučení čtvrté: Ať už děláte cokoli, nezapomeňte proč jste s tím začali a k jakému cíli směřujete, jinak se vám může stát, že až se ohlédnete, nikdo za vámi nebude.
Lektorské období
Kromě techniky jsem se také stále častěji potkávala s dalšími učiteli jako lektorka.
Není nic sebestřednějšího, než když si o sobě začnete myslet, že svou práci už nemůžete dělat lépe. V tom případě doporučuji: Staňte se lektory. Budete potkávat úžasné lidi, kteří svou práci milují, věnují jí svůj volný čas a dokáží vymyslet/vytvořit/připravit neskutečné věci. V tu chvíli se vaše sebevědomí zase snese pěkně na zem a opět můžete ke svému povolání (a všem svým kolegyním) přistupovat s pokorou a úctou.
Poučení páté: Dobrým učitelem se nemůžete stát sami - zkušenosti (ať už lidské nebo profesní) PEPOUŠů a jiných "stejně postižených" jsou neuvěřitelnou studnicí nové energie, kterou ke své náročné práci potřebujete.
PS: Poučení poslední: Pozor na "syndrom měknutí"! Čím více budete pracovat s dětmi, tím chápavější a tolerantnější můžete být, až budete úplná "měkota", kterou dojme i jen to, když žáci prokáží nějakou vámi vysněnou dovednost nebo znalost.
A jaká poučení byste přidali? Těším se na ně.
Asi nezbývá než souhlasit. Zaujalo mne "většinou to ale dopadalo zcela opačně - my jsme seznamovaly své profesory a docenty s praxí", protože to je přesně moje zkušenost. Nejdřív jsem vystudovala VŠ a pak jsem si dodělávala pedagogické vzdělání a přesně takhle to probíhalo. A "Staňte se lektory" je také k nezaplacení, člověk si spoustu věcí ujasní.
OdpovědětVymazat