Osobnost učitele - jak ji využít při vyučování?

To, co podle mne nejvíc ovlivňuje můj přístup k učení, je můj temperament. Jsem umírněný, přemýšlivý typ nebo rychlý, hyperaktivní? Jsem tichá nebo spíš hlučná? Jsem improvizátorka nebo potřebuji mít vše krok po kroku naplánované a těžko se přizpůsobuji okamžitým změnám? Ráda zkouším nové věci, ale u většiny z nich dlouho nevydržím nebo mi dělá potíže přistoupit na nové postupy/nápady/metody?

Když si budu jako pedagog vědoma svých kladných a záporných vlastností, nakonec je budu moct využít ku prospěchu své práce a svých žáků...

Ráda plánuji: budu mít šanci na kvalitní projekty a tematickou výuku

Pokud mám k tomu ještě dost času a energie, je dobré připravovat projekty. V plánování se vyžívám a zde výuka opravdu na plánování stojí a padá. Odměnou mi bude nadšená práce žáků - projekt, pokud je dobře připraven, je opravdu velkým tahákem a motivací pro moje žáky.

Pokud jsem ještě k tomu komunikativní a dokážu spolupracovat s některou svou kolegyní, je úspěch téměř na dosah ruky.

A moudro na závěr (1):

Je snadné vyhýbat se tomuto typu výuky z důvodu, že zabere mnoho času při plánování, ale ve skutečnosti jeden velký projekt vás pravděpodobně ochudí o méně času než například plánování šesti jednotlivých lekcí.

Nevadí mi hluk: při skupinové práci si jej užiji až dost

Práce ve skupinách "připravuje žáky na život po škole" (2). A ať se testování znalostí v českém školství vyvíjí jakkoli, až žáci nastoupí do práce, nikdo je testovat nebude. Bude po nich chtít, aby uměli spolupracovat, komunikovat, prosadit se v skupině/kolektivu nebo jej dokonce vést. To se žádnými testy nenaučí. Ale ve škole si vše mohou vyzkoušet "nanečisto".

Několik otázek k zamyšlení ke skupinám:

• "Nutíte" žáky spolupracovat napříč kolektivem třídy nebo tvoří stále stejné skupinky podle toho, s kým kamarádí, popř. jak jste je rozesadil/a?
• Umožňujete skupinám reflexi jejich spolupráce? Nebo se hodnocení skupin zaměřuje pouze na výkon a výsledek jejich společného působení?
• Opravdu žáci ve skupině spolupracují nebo jen sedí blízko sebe a každý se věnuje své činnosti?
• Probíhá hodnocení skupinové práce tak, aby žáci "nedopláceli" na ty, kteří ve skupině nechtěli pracovat?

Jak píše Brenda Gargus ve svém příspěvku Grouping Students in the Classroom, jsou tři hlavní způsoby, jak jak může učitel předejít tomu, aby někteří žáci zneužívali skupinové práce k odpočinku:

1. zodpovědnost žáka a důslednost učitele (žák ví s jistotou, že každá práce jednotlivce ve skupině bude posouzena a ohodnocena);
2. soutěživost žáka (skupiny soutěží mezi sebou a když všichni členové skupiny zaberou, mají větší šanci na vítězství);
3. motivovanost žáka (téma skupinové práce je unikátní výzvou).

ad 1. Doporučuji prostudovat vcelku útlou knížku Hany Kasíkové Učíme (se) spolupráci spoluprací (3), čerpala jsem zde mnoho dobrých (a rychlých) nápadů.

ad 2. Nejsem soutěživý typ a v posledních letech jsem se snažila tomuto prvku vyhýbat. Ale považovala jsem za dobré zmínit. Jen upozorňuji, že je třeba velmi dobře zvážit, jak zvládnou soutěž ti, co nevyhrají a jaké jsou vztahy ve třídě (příliš častý stejný vítěz/outsider opravdu nevytváří dobré klima ve třídě).

ad 3. Vnitřní motivace je nejkvalitnějším hnacím motorem, ale také podle mne nejtěžší volbou pro učitele. Co bude jednoho nevýslovně bavit, to může druhého naprosto znechutit. Jak najít správnou hranici? Dokáže motivovaný strhnout ostatní členy skupiny k výkonům nebo je naopak odradí od pokusů zapojit se?

Víc otázek než odpovědí, že?!

O skupinách jsme už také vedli dvě PEPOUŠova vlnobití...

Znám žáky dost dlouho, jsem pečlivá a mám dostatek volného času: mohu se věnovat hodnocení nejen známkami

Přiznejme si to - slovní nebo kombinované hodnocení zabere mnohem víc času, než zapisování číslic (známek). A myslím, že je to jeden z hlavních důvodů, proč se do něj učitelům nechce.

Není to proto, že by byli líní (jak údajně zaznělo z úst jednoho našeho vrcholného politika), ale proto že vydaná energie zatím ještě není zcela adekvátní výsledku. Uvedu příklad:

"Vaše dcera umí vyjmenovat čísla do 20, ale ještě nemá upřesněnou představu o množství. Takže by bylo vhodné procvičovat odhadování počtu, třeba na lentilkách, knoflících apod."

"Takže jí dáte v pololetí z matematiky dvojku?"

"To samozřejmě ne, protože se velmi snaží. Ale abychom se pohnuli dál, bylo by třeba s ní tuto dovednost procvičovat nejen ve škole, ale i doma."

"Ale matematiku má na jedničku?!"

"Jistě, ovšem pokud toto nedocvičíme, mohla by mít později problémy."

"Takže by mohla mít na konci roku dvojku?"

...

Na druhou stranu známky nedávají tu zpětnou vazbu, která by vedla žáky ke zlepšení jejich znalostí. Známky v našem školství jsou chápány jako značky, nálepky, jako něco, co je neměnné, uzavřené. Už s nimi nelze nic udělat. Jedná se o informaci, "jak na tom žák je" a ne o informaci "takto to vypadá nyní, ale je to jen začátek naší cesty".

A problematický způsob hodnocení je bohužel vyčítán českému školství i ve zprávě OECD, jak uvádí ve svém blogu Tomáš Feřtek (4):

Asi největší nedostatky spatřují hodnotitelé v tom, že málo dbáme o to, aby hodnocení v první řadě zlepšovalo vyučování a učení každého žáka. Vytýkají nám, že se příliš zabýváme hodnocením výstupů vzdělávání a málo hodnocením a zlepšováním samotného procesu učení.

Nebojím se zkoušet nové věci: s potěšením budu zařazovat (všechny?) novinky, které se kolem mne mihnou

Tento přístup je trochu ošidný (nyní opravdu hovořím ze své zkušenosti). Novinek - zejména v oblasti technologií - je neuvěřitelné množství a ruku na srdce, vždy se najde něco ještě lepšího, než co už používáme. Pokud jsem tedy takto "pokusnicky založená", musím se opravdu hodně ovládat, abych nehrnula na své žáky jednu novinku za druhou jen pro tu radost, že to je nové. Dříve nebo později bych (nejen) své žáky naprosto udolala a navíc (a to je mnohem horší!) nic by neuměli pořádně, protože bych jim nedala dostatek času naučit se pracovat s tímto nástrojem.

Takže doporučuji:

• jako pokusné králíky si zásadně berte sebe a své přátele (zde se velmi hodí mít po ruce nějakou svou PLN);
• dejte si odstup - vyzkoušejte novinku, hrajte si s ní, nechte ji chvilku "ustát" - Opravdu se k ní chcete po měsíci vrátit? Nepotkali jste nic lepšího? Stále vám připadá tak zajímavá? Jste si jistí, že učivo, kam ji chcete zakomponovat, je nejlepší učit zrovna tímto způsobem (toto je ta nejdůležitější otázka!)?

Tři zajímavé citace k zamyšlení na závěr

Ekonomové vzdělání Hendrik Jürgens a Kerstin Schneider ve svém výzkumu zjistili, že: „pokud má dítě z finančně slabého prostředí pět let velmi dobrého učitele, pak se jeho vzdělávací šance vyrovná šanci dítěte z ekonomicky silné rodiny, které má průměrného učitele.“ (5)

Na učitelích a vychovatelích, na jejich pedagogické práci z velké míry záleží, jaké budou další generace a jak bude vypadat společnost. Ale o tom přece nemůže rozhodovat trh ani politici, ale moudří akademici.

...Konat „zlo“ je velmi snadné, kdežto konat „dobro“ je mnohdy velmi namáhavé a těžké, neboť předpokládá sebezapření a sebeovládání. (6)

Těším se na Vaše názory a další náměty k diskuzi.


Citace a zdroje

(1) HESMONDHALGH, Pooky. 10 ideas to make planning next term’s lessons easier. In: THE CREATIVE EDUCATION BLOG [online]. 24.4.2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.creativeeducation.co.uk/blog/index.php/2011/08/planning-lessons

(2) GARGUS, Brenda. Grouping Students in the Classroom. In: Teacher Tips/Training: Suite 101 [online]. 21.10.2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://brenda-gargus.suite101.com/grouping-students-in-the-classroom-a394074

(3) KASÍKOVÁ, Hana. Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno: Aisis, 2010, 142 s. ISBN 9788090407169.

(4) FEŘTEK, Tomáš. OECD vzkazuje: Naučte se hodnotit!. In: Blog.respekt.cz [online]. 27.2.2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://fertek.blog.respekt.ihned.cz/c1-54858320-oecd-vzkazuje-naucte-se-hodnotit

(5) KUCKLIK, Christoph, LEPIČOVÁ, Kateřina. Dobří učitelé. In: Scio [online]. 2011 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.scio.cz/vyzkum/dobri-ucitele.asp

(6) FILGAS, Robert. O úpadku vzdělanosti. In: Britské listy [online]. 31.1.2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/62133.html