2. PEPOUŠovo vlnobití: Jak na ukázkovou hodinu? - s komentářem

3. října 2010 proběhlo v pořadí druhé PEPOUŠovo vlnobití, tentokrát na téma Ukázkové hodiny. Nejčastěji se hovořilo o nervozitě učitele a problémech, které by mohly nastat (a dost často také nastanou) a jak se s nimi vypořádat...

Několik všeobecných postřehů k (Vaší případné) organizaci podobné akce:

• téma diskuze by (v určité míře) měli ovlivňovat čtenáři/účastníci diskuze - k tomu se báječně hodí některá z online hlasovacích aplikací (já používám http://twtpoll.com/ - využívám i jeho propojení na Twitter, více najdete v záložkách Delicious zde)
• osvědčilo se mi předem připravit otázky, které rozproudí diskuzi
• postupně během diskuze je třeba sledovat vývoj jednotlivých témat a případně tvořit nové okruhy pomocí otázek (nebo je zvýrazňovat, aby je ostatní účastníci nepřehlédli), které byly položeny diskutujícími
• nedokázala jsem se striktně držet role moderátora a velmi často jsem na otázky odpovídala sama - především jsem volila otázky, na které nikdo zatím neodpověděl (upozornila jsem tak na otázku) nebo když bylo "chvíli ticho", bylo třeba udělat další "výkop"
• také diskutující se učili během všech vlnobití, takže od určité doby už nebylo třeba moderovat a mohla jsem si užívat i jako čtenář :-)

Časem si zvyknete

Ukázkové hodiny jsou provázeny nervozitou - ta se prolínala téměř všemi odpověďmi. Postupně se ale člověk "otrká" a jestliže máte za sebou více než 50 hospitací a ukázkových hodin (Lukáš B.), pak už není co řešit. Takže to je první (a jedno z hlavních) poselství tohoto vlnobití: Časem si zvyknete.

Zvláštní rozpor jsem postřehla v tom, co vidí za ukázkovou hodinou učitel u tabule a učitel sedící vzadu. Ten první se zaměřuje na aktivity, metody a stavbu hodiny, ten druhý sleduje celkové dění ve třídě, atmosféru a až v druhém plánu ho zajímají nějaké aktivity.

Na druhou stranu si hospitující rád odnese alespoň jeden zajímavý nápad, který chce pak využít ve své praxi.

V zahraničí jsou ukázkové hodiny běžnou záležitostí, především se jedná o hospitace učitelů navzájem. Tady máme ještě co dohánět - povětšinou takové aktivity buď vůbec na školách neprovozujeme nebo je řadíme mezi noční můry učitelského povolání.

Plánujeme...

Shodli jsme se na tom, že míra improvizace závisí na osobnosti učitele. Někteří z nás si píšeme velmi podrobnou přípravu na ukázkovou hodinu (abychom předešli velkému stresu), některým z nás stačí jen krátké poznámky nebo myšlenková mapa.

I tak musíme reagovat na dění ve třídě. Schopnost odklonit se od plánovaných aktivit a pracovat s momentální situací hodnotí většina z nás jako vrcholné pedagogické mistrovství.

Většinou patří k dobrým mravům zpravit o ukázkové hodině/hospitaci třídu (pokud se nejedná o náhlou akci či přepadovku, o které neví ani samotný učitel). Není špatné zajistit si předchozí hodinu nějaké klidnější zaměstnání (1. stupeň) nebo alespoň požádat vyučujícího, který učí ve třídě předchozí hodinu, aby volil pokud možno klidnější aktivity (2. stupeň).

Jak to dopadlo?

Velká pravda zazněla jen tak mimochodem: Ukázková hodina nemusí vždy dopadnout "dobře", ale i tak má svou výpovědní hodnotu. Rozumný učitel chápe, že jsme jen lidi a děti jsou děti, a dokáže pochopit stav věci. Minimálně odejde z ukázkové hodiny s myšlenkou "Tak takhle to já dělat nechci/nebudu."

Nezbytnou součástí ukázkové hodiny je reflexe. Zde i dovolím citovat Lukáše B.:

Myslím, že chce-li někdo pochopit souvislosti, měl by mít možnost to rozebrat. 

Učitel by měl mít možnost vysvětlit své metody, obhájit své postupy. A ostatní kolegové musí mít možnost zeptat se na nejasnosti - předejde se tím mnohým nepříjemnostem a nedorozuměním.


Máme různé druhy ukázkových hodin...

Ukázkové hodiny pro kolegy-učitele se liší od hodin, které chystáme pro rodiče svých žáků. S těmi máme také mnohem víc zkušeností, takže budou asi rozšířenější.

Při ukázkových hodinách pro rodiče se nejčastěji zaměřujeme na to, abychom umožnili žákovi, který má přítomného rodiče, prezentovat se - dáváme mu větší prostor, protože rodič se přišel podívat na své robátko a chce vidět jak pracuje a co umí.

Novinkou pro mne bylo, že lze do hodiny právě přítomné rodiče zapojit, např. mohou dostat papír a zkusit si vypočítat rovnici, kterou současně řeší třída. Tady ale velmi záleží na vztazích, jaké s rodičovskou veřejností nebo konkrétními rodiči máte.

Je všeobecně známo, že čím je dítě starší, tím méně chodí rodiče podívat se na ně do hodiny. Standardně je největší zájem o ukázkové hodiny v 1. - 2. třídách, pak zájem rapidně klesá. Otázkou je, jestli je to tak správné.

A jaké zkušenosti s ukázkovými hodinami máte vy?

Publikovanou vlnku najdete zde.

Pokud máte nějaký návrh dalších témat (včetně ovlivnění času a termínu), napište do dotazníku zde.