Myslím, že je to dobrý nápad. A pokud na něj nezapomeneme během prázdnin, byl by to zajímavý rozjezd v novém školním roce. Stačí se jen domluvit s kolegy ze školy - na 1. stupni s třídními učiteli, na 2. stupni pak s učiteli češtiny a výtvarné výchovy. Nezdá se mi to nijak náročné, to by se dalo zvládnout.
Jaký na to máte názor?
Novinka! V komentářích najdete shrnutí zkušeností z podobného projektu Knížka pro prvňáčka.
Novinka! V komentářích najdete shrnutí zkušeností z podobného projektu Knížka pro prvňáčka.
s odkazem na:
"Cílem projektu je navázání kontaktů mezi českými a slovenskými školami a podpora čtenářství prostřednictvím výměny záložek do knih. Děti vytvoří záložky do knihy libovolnou technikou a vymění si je s partnerskou školou ve Slovenské republice. Výměnu záložek mohou školy využít k navázání spolupráce, kontaktů nebo poznání života dětí na Slovensku."
.....
Podobné články:
Jj. Zase dobrý nápad. Další důvod, proč číst a psát.
OdpovědětVymazatVloni jsme pracovali na projektu "Už jsem školák - knížka pro prvňáčka" a báječně jsme si to užili. Jen jestli nám i rodičům vydrží elán.. Kéž by.
I my jsme si prošli Knížkou pro prvňáčka, ale byla jsem trochu rozčarovaná z účasti - z mých 20 žáků se účastnili 4, podmínky pak splnili pouze 2. Možná jsme byly moc přísné...
OdpovědětVymazatviz: http://goo.gl/ox4I
Jakou účast jste měli vy? A jaké akce?
Můj záměr byl, že se zúčastní naše obě první třídy, což nakonec nevyšlo, ale i tak jsem naopak s touto akcí moc spokojená.
OdpovědětVymazatRodiče dostali prostřednictvím dětí dopis s vysvětlením, co že se to na ně zase chystá:-), děti průkazku, kam jsme s rodiči potvrzovali akce a činnosti. Ta vznikla proto, že původně neměly knížku získat všechny děti, a tak jsem potřebovala odlišit, kdo si ji zaslouží.( Pak jsem u Tebe objevila taky průkazky, takže asi stejný myšlenkový postup?) Ještě jsme doplňovali přehled na nástěnce, aby každý věděl, jak si kdo stojí.
Musím přiznat, že některé činnosti jsem navlékla tak, aby většina dětí byla úspěšná - přeci jen rodinné zázemí není všude stejné.. ( třeba v knihovně jsme byli hned dvakrát. Poprvé na Slavnosti slabikáře, kde děti dostaly od paní knihovnice a p. spis. slabikář, podruhé jsme se dozvěděli, jak to v knihovně chodí, jak se přihlásit, prohlédli jsme knížky. A dětem se to tak líbilo, že vážně skoro polovina z nich začala do knihovny s rodiči chodit, což je super.)
V průběhu celého roku děti nosily své milované knížky a představovali je ostatním.
Rodiče měli za úkol dětem alespoň třikrát týdně číst z libovolné knížky, ke konci roku na střídačku s dětmi( takže teď máme odborníky nejen na pohádky, ale i na dinosaury, rytíře, zvířata, baletky,..)
Ve škole jsme (tedy spíš já) přečetli dvě knížky na pokračování a malovali k nim ilustrace.
Pozvali jsme rodiče na společné čtení, kde jsme jim zahráli pohádku( takže "Přece, mami, musíme přijít, když hraju zajíčka"..).
Na tu pohádku jsme si vyrobili kostýmy.
A nakonec jsme měli spát ve škole s Andersenem, ale protože se u nás rekonstruuje, tak to nevyšlo.
No a to vše rodiče nebo já potvrzovali v průkazce. Že četli rodiče podepisovaly děti.A jak nadšeně.
Zúčastnilo se všech 22 dětí a téměř všechno splnili všichni- na spol. čtení bylo 15 dětí s někým z rodiny, což mi přijde dost-mamky i napekly, děti si udělaly výstavku svých knížek, někdo přinesl i svůj červený slabikář, někdo svoji milou knížku z dětství a kousek dětem přečetl.
No a nakonec přišla Knížka pro prvňáčka pro všechny, takže šest nejlepších dostalo ještě jiné ceny.
A co jste vytvářeli vy? A v čem vidíš důvod tak malé účasti? To člověka vždycky otráví, viď?
Známe to všichni-není každého dne posvícení, ale my Pepoušové se jen tak nedáme...
Dobrou.
Děkuji za fantastický příspěvek. Dokonce uvažuji, že bychom měly už dost námětů na samostatný příspěvek...
OdpovědětVymazatÚplně stejným myšlenkovým postupem jsem došla k průkazce. Je příjemné vědět (pro žáky, rodiče i mne) co a jak se chystá, co ještě zbývá apod.
Naše hlavní aktivity probíhaly odpoledne ve školní knihovně. Celkem 3x jsme se tam sešli, abychom si vysvětlili smysl a princip knihovny, abychom si ukázali a vysvětlili, jaké knihy jsou pro nás v tomto čtenářském období vhodné apod. Jedinou podmínkou bylo, aby si žák alespoň jednou přinesl knihu, kterou čte sám nebo s rodiči (a přečetli jsme si z ní úryvek) a jednou přivedl i rodiče. Bylo důležité zapojit i rodiče, čtenáře nelze vychovat bez podpory rodiny.
Zprvu se přihlásila téměř polovina dětí ze všech tříd. A tak jsme připravily termíny tak, aby měla každá třída knihovnu jen pro sebe. Když však bylo třeba přijít odpoledne, najednou zájem výrazně klesl. Přitom děti do hodin nosily knihy, povídaly o tom, co čtou doma s rodiči apod. Takže myslím, že spíš rodiny usoudily, že tuto podporu prostě nepotřebují.
Návštěvy v knihovně zajišťovala družina - děti chodily 1x měsíčně, takže když jsme pak vyrazili se třídou, šlo už jen o jakési shrnutí znalostí. I tady jsme měly podmínku, že jednou půjdou děti s rodiči do knihovny.
Mrzelo mne to, ale když jsem viděla, že děti čtou a v knihovně jsou jako doma, moc jsem se tím netrápila. Knihu dostaly z mé třídy opravdu jen dvě holčičky a já jsem nabyla dojmu, že bylo prostě moc akcí.
PEPOUŠové všech zemí, ... :-)
Zdravím po dovče a vidím, že Tvůj nápadník se utěšeně rozšiřuje, což mě těší! Nicméně můj nedostatek času způsobil, že se "plácám" v pojmech jako Twitter,..atd.,taky moje angličtina není nejlepší a tak mi uniká spousta jistě skvělých možností. Ach jo.
OdpovědětVymazatJen ještě moje zkušenost k "Takže myslím, že spíš rodiny usoudily, že tuto podporu prostě nepotřebují." - jak rodiče nepopíchneš prostřednictvím dětí, tak je jich prostě většina marnejch:-)Ale kdo to má pořád vymejšlet, že jo? (Ale ne, ona je to zábava, jenže čas je nepřítel.)