Dovoluji si podat stručný výběr z článku Myths about Bilingualism, který se týká výuky cizích jazyků. Věřím, že následně by se mohla rozvinout zajímavá debata v komentářích...
1. Výuka dvou jazyků dítě mate a snižuje jeho inteligenci.
2. Dítě by se mělo naučit nejprve pořádně jeden jazyk, pak případně přibrat jazyk druhý.
Tak s tím snad už nikdo souhlasit nemůže už jen z prostého důvodu, že neexistuje hranice "už umím cizí jazyk perfektně". Ruku na srdce (a na jakýkoli test), copak umíme vlastní mateřský jazyk někdy dokonale?
3. Dítě, které se bude učit dva jazyky současně, nezapadne ani do jedné kultury.
Zde je na místě uvažovat, jestli se vyjadřujeme pouze k výuce nebo k výchově v rodině. Nemyslím si, že by se příliš tyto dva pohledy lišily, ale ve výuce nás zrovna tento bod asi příliš trápit nemusí. Nebo se pletu?
4. Dítě je nuceno překládat si slova/věty z jednoho jazyka do druhého.
Další body se spíše týkají rodinného prostředí, ale vřele doporučuji si je pročíst (můžete použít překladač Google).
Těším se na vaše komentáře :-)
Oh my dear! Nevěřila bych, že dnes ještě někdo takto uvažuje. Už ani Česko není - chválabohu - jednobarevné a bilingvních rodin přibývá, stejně jako se snižuje věk pro výuku druhého jazyka. Učím aj všechny věkové kategorie, a tak mám kromě vlastních zkušeností i možnost komunikovat s bilingvními rodinami. Malé dítě vstřebává svět včetně jazyka jako houba. Rozhodně škodí nedostatek podnětů, ne naopak. Vyrůstá-li hned s několika jazyky najednou, poradí si s tím báječně. I když každé jinak rychle a jinak snadno. I výjimky jsou, nemyslím ale, že stojí za zmínku. Samozřejmě, že každý je individuál, a musí se s ním podle toho pracovat.A právě v tomto věku získává tu báječnou schopnost v jazyku myslet, ne si překládat! Potom to trvá celá léta a nikdy to tak dokonale nejde... A že nezapadne ani do jedné kultury? To záleží zprvu na rodičích, zda se na nějakou soustředí jako na prvotní, a pak na dítěti samém, kam ho srdce povede. A opět, podněty, jinak vyroste dítě v čistě české či jiné rodině zcela nekulturní. Děti ve školce se zase nemohou dočkat, až budou ve "velké škole" - tedy pokud je někdo nezradil - a nesmírně je baví se učit. Pokud se "učí" přirozeně a nenásilně, zvládnou i přechod do první. Ve třetí třídě už jsou připraveni zcela bezpochyby, ve čtvrté zvládají spelling i základy gramatiky a v páté časy. Stačí trocha motivace. Studenti na střední pak představují katastrofu, ukáže-li se, že v patnácti ještě nemají ani základy, a chtějí za čtyři roky maturovat. Dospělému člověku pak trvá dva roky, než naučí mozek učit se, a dalších pět, než uspokojivě zvládne nejen komunikovat...
OdpovědětVymazatMoc díky za komentář. Zcela souhlasím - snad proto mne tento článek tak zaujal. Přesně pojmenovává obavy a opakující se diskuzní témata.
OdpovědětVymazatMám podobnou zkušenost jako Vy. Také jsem naučila děti plynule myslet v AJ (ve 3. třídě), jenže jsme pak narazili, protože standardní učebnice vyžadují drilování překladu. A byl problém - děti "neuměly" překládat, protože to nepotřebovaly. Smutné :(