Když hledám odpověď na nějakou spíš teoretickou odpověď, vždy sáhnu po bibli učitele, tj. Moderním vyučování G. Pettyho. Kázni je zde věnována celá jedna kapitola (s. 88 - 106).
K tomuto článku mne však podnítil text Classroom Discipline – The 10 Biggest Mistakes Teachers Make na webu http://www.suite101.com/ (mimochodem, pokud vám není zatěžko pracovat s RSS čtečkou a překladačem Google, vřele doporučuji tuto stránku sledovat).
Dovolím si tedy kombinovat své zkušenosti, informace z článku a několik citací z výše zmíněné publikace.
Aby mohl učitel vyučovat, je třeba zajistit vhodné podmínky pro žáky, aby se mohli/chtěli učit. Jednou z podmínek je právě kázeň. Ale aby nedošlo k omylu - nemluvím o kázni, kdy je ve třídě naprosté ticho a ozývá se pouze monotónní hlas učitele! Mluvím o kázni, která spíš než s tichem souvisí s aktivním zapojením žáka do vyučování a přirozené autoritě učitele.
"Jen nevšímaví učitelé nemají problémy."
Řvete? Tak já budu víc!
Už sám nadpis vás musí přesvědčit o opaku. Jak by mohl jeden dospělý člověk překřičet 20 a více dětských hlásků (ano, těch nádherných pišťáků, které nám ještě doma zní v hlavě) nebo hrdelních mužných hlasů v případě starších žáků? To je zhola nemožné. Proto to přestaňme dělat! Já jsem k tomuto moudru dospěla během svých "studijních let", i když se přiznávám, že jsou chvilky, kdy nejsem schopna toto pravidlo dodržet.
"Kritizujte jen chování žáka, nikdy jeho samotného:"
Vyrušuješ? Taky nejsi dokonalý!
Zesměšňování žáků jakýmkoli způsobem je naprosto nepřípustné. A ačkoli to pro chvíli možná zafunguje - ten dotyčný opravdu ztichne - těšte se, příště vám to vrátí i s úroky.
Je na nás, dospělých, jak se dokážeme vypořádat se situacemi, kdy už už máme na jazyku nějakou tu sarkastickou poznámku. Hranice mezi vtipem a ironií je velmi tenká, a my musíme být velmi opatrní.
"Věnujte mnoho pozornosti činnostem žáka spojeným s výukou a co nejméně pozornosti jeho rušivému chování."
Tresty na vás, holomci!
Netvrdím, že je to jediná správná cesta, ale nikdy jsem nemluvila o trestech, vždy se jednalo o zvláštní úkoly. Zadávány byly povětšinou se slovy: "Nudíš se? Dojdi si pro práci." Doufám, že za tento postup nedostanu vynadáno v komentářích?!
V každém případě nemá vůbec žádný smysl trestat celou třídu. Ukazujeme tím pouze to, že si nevíme rady a že netušíme, kdo a za co by měl být potrestán. Výsledkem bude, že si proti sobě popudíme celou třídu. To není moc dobrý začátek pro vyučovací klima, že?!
Také pozor na nespravedlivé tresty. Ó ano, vždy bude dotyčný tvrdit, že je to nespravedlivé! Vy musíte mít vždy připravenu konkrétní a jasnou odpověď. Pokud máte pochyby, přiznejte je sami sobě, a pak i žákovi - a zvláštní úkol odvolejte. Nebojte se, že ztratíte tvář, můžete být překvapeni naprosto opačnou reakcí!
"Bez usvědčujících důkazů se do ničeho nepouštějte."
Pravidla za každou cenu
Pravidla jsou dobrá, ale nejsou trvalá. Někdy je třeba si po zkušenostech přiznat, že něco nefunguje. A změnit to. Zde je chvilka pro třídnickou hodinu, společnou diskuzi a následně změnu třídních pravidel.
Změnu pravidel vyžadují někdy i situace, ve kterých jde o kázeň...
"Pokud máte s určitým žákem nebo třídou problémy, je zřejmé, že vaše reakce na situaci se neosvědčila. Je-li tomu tak, musíte ji změnit!"
A na závěr jednu citaci, kterou by měl dostat každý začínající učitel na absolventský diplom - nejlépe červeně napsanou:
"Pouze důslednost dodá vaší autoritě na vážnosti."
Jenom samá pravda, ještě abychom se tím řídili.
OdpovědětVymazatTaky jsem se hodně zamýšlela, když jsem to psala. Mohla bych si možná dělat i čárky, kolikrát jsem některé pravidlo porušila (některé víckrát, některé snad tolik ne). Nikdo není dokonalý. Ale měli bychom vědět, jak to vypadá v ideálním případě. Je to pak ta meta, ke které směřujeme a kterou bychom neměli ztratit ze zřetele.
OdpovědětVymazat