4. 10. 2010

Měl by mít učitel pohotovost na telefonu pro rodiče?

Zaujal mne velmi krátký příspěvek na http://blogs.edweek.org. Anthony Rebora zde uvádí názor Mrs. Cornelius (omlouvám se, že neskloňuji, ale počeštěné příjmení vypadá opravdu divně) na tuto otázku. Já to vnímám trochu jinak. Kde je ta správná hranice?


http://goo.gl/7SisJ
Mrs. Corenius má jasno - v žádném případě. Je ochotna věnovat se rodičům (a jejich dětem) v rámci výuky a ještě hodinu potom. Je k dispozici ve škole, spravuje třídní webové stránky. 
Ale ve chvíli, kdy opouští budovu školy, nechává zde svou roli učitele a stává se matkou, manželkou - věnuje se tedy sobě a své rodině. Odmítá dávat rodičům nejen telefonní číslo, ale ani osobní mail.
Tímto striktním rozlišením svých rolí nedává najevo, že by jí na žácích nezáleželo, naopak, žádá po rodičích, aby ocenili její aktivní přístup tím, že jí ponechají čas na soukromý život.





A jak přistupujete k této otázce vy?

Já asi nejsem zrovna ukázkový učitel výše popsaného typu. Moji rodiče dostali hned na první schůzce:
  • adresu třídního webu;
  • adresu diskuzní skupiny;
  • informaci, kde mohou najít moji mailovou adresu (!);
A dále:
  • telefonní číslo rozdávám téměř na potkání (včetně toho, že jej mám i jako vizitku v mailové zprávě) (!);
  • zařadila jsem časem do třídního webu i chat (!), který rodiče využívají vcelku často.
Zatím se mi nestalo, že by byla má dobrá vůle zneužita (když nepočítám tatínka, který mi poslal asi před dvěma lety SMS, že pokud se s ním nesejdu, tak napíše nějaký "moc pěkný dopis" na MŠMT, aby věděli, jak pracuji).

A nyní prostor pro diskuzi: Jak moc se dáváte k dispozici "svým" rodičům?

4 komentářů:

  1. Ač moji žáci mají mé telefonní číslo již několik let, ještě se mi nestalo, že by jej někdo zneužil. Spíš mě napadá něco k té druhé části - něco, co mi v hlavě připadlo, když jsem si četl komiks pod dole uvedeným odkazem:
    Milí žáci, učivo jsem vám v hodině několika způsoby vysvětlil, vyzkoušeli jste si, jak jej používat ve cvičeních i praktických úlohách, měli jste možnost několikrát se zeptat, když jste něčemu nerozuměli. Celá skupina se shodla na tom, že problému rozumí. Tím považuji kapitolu za uzavřenou - a jestli chcete něco víc...
    http://freelanceswitch.com/freelance-freedom/freelance-freedom-176-self-help/

    OdpovědětVymazat
  2. Když pominu, že "mé" rodiče nemám (a když jsem měla, tak ještě technologie nebyly tak rozšířené) tak:
    * své telefonní číslo opravdu ne
    * přes školní web nemám problém odpovědět kdykoliv
    * mail dostali i žáci, kteří ho potřebují (speciálně pro tu příležitost založený, i když měli i ten, co používám běžně a nestávalo se, že bych dostávala kvanta řetězových veselostí)

    * pokud jde o nějaký problém odkazuji rodiče na návštěvu školy a osobní jednání, protože přece jen je výhodou, že tam může být i další kolega .. a totéž doporučujeme i učitelům

    OdpovědětVymazat
  3. Po mnoha letech práce ve školství si své soukromí chráním. Lidé jsou různí a není třeba si kazit slunečné odpoledne. Máme ve škole adresy na webu, ale rodiče je stejně nepoužívají.Tel.číslo mají pro případ největší nouze - SMS jako omluvenka.
    Každý musí tzv.vypnout.
    Dávám také přednost osobnímu jednání.Umění komunikace dost chybí.
    lehnertov

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji všem za názory.
    Je zajímavé sledovat, kam až sahá naše oddanost profesi.

    OdpovědětVymazat

Upozornění: Váš komentář se ihned zobrazí pro všechny návštěvníky stránek.