Měl by mít učitel pohotovost na telefonu pro rodiče?

Zaujal mne velmi krátký příspěvek na http://blogs.edweek.org. Anthony Rebora zde uvádí názor Mrs. Cornelius (omlouvám se, že neskloňuji, ale počeštěné příjmení vypadá opravdu divně) na tuto otázku. Já to vnímám trochu jinak. Kde je ta správná hranice?

http://goo.gl/7SisJ

Mrs. Corenius má jasno - v žádném případě. Je ochotna věnovat se rodičům (a jejich dětem) v rámci výuky a ještě hodinu potom. Je k dispozici ve škole, spravuje třídní webové stránky. 

Ale ve chvíli, kdy opouští budovu školy, nechává zde svou roli učitele a stává se matkou, manželkou - věnuje se tedy sobě a své rodině. Odmítá dávat rodičům nejen telefonní číslo, ale ani osobní mail.

Tímto striktním rozlišením svých rolí nedává najevo, že by jí na žácích nezáleželo, naopak, žádá po rodičích, aby ocenili její aktivní přístup tím, že jí ponechají čas na soukromý život.

A jak přistupujete k této otázce vy?

Já asi nejsem zrovna ukázkový učitel výše popsaného typu. Moji rodiče dostali hned na první schůzce:

• adresu třídního webu;
• adresu diskuzní skupiny;
• informaci, kde mohou najít moji mailovou adresu (!);

A dále:

• telefonní číslo rozdávám téměř na potkání (včetně toho, že jej mám i jako vizitku v mailové zprávě) (!);
• zařadila jsem časem do třídního webu i chat (!), který rodiče využívají vcelku často.

Zatím se mi nestalo, že by byla má dobrá vůle zneužita (když nepočítám tatínka, který mi poslal asi před dvěma lety SMS, že pokud se s ním nesejdu, tak napíše nějaký "moc pěkný dopis" na MŠMT, aby věděli, jak pracuji).

A nyní prostor pro diskuzi: Jak moc se dáváte k dispozici "svým" rodičům?