Dvacáté vlnobití nutí k malému zavzpomínání

Bylo nebylo. Dávno tomu. Jedna šílená učitelka, tzv. PEPOUŠ se při svých toulkách internetem potkala aplikaci, ve které okamžitě vycítila velký potenciál. I rozhodla se, že pozve několik svých (stejně postižených) známých a společně budou v tomto prostředí sdílet své zkušenosti po vzoru PLN (Personal Learning Networks). Tak vzniklo VLNOBITÍ...

Proč zrovna Google Waves?

Propadla jsem myšlence částečně uzavřeného prostředí, kde se dá pohodlně diskutovat.

Nejprve jsem uvažovala o Twitteru. Koneckonců zrovna zde jsem první PLN potkala (vyzkoušejte tagy jako #mathchat #elemchat #edchat #ukedchat #gtchat apod.). I když jsem se asi dvou diskuzí účastnila, nebyla jsem spokojená s prostředím, kde se vše odehrávalo. Připadalo mi chaotické. Naopak ohromena jsem byla moderováním a početnou účastí ze všech koutů světa.

Také jsem mohla zapojit Google Groups. Bohužel by asi tato aplikace nebyla dostatečně rychlá při online diskuzi.

Takže nakonec jsem opravdu (i když s velkým rizikem) zvolila GW. Vyhovuje mi rychlost reakce, přehlednost diskuze a slušná vybavenost. Musím tedy tolerovat horší (nepříliš intuitivní) ovládání a nutnost registrace účastníků.

Proč zrovna vlnobití?

Myslím, že to zaznělo při společném poznávání ovládání GW.

V překladu waves znamená vlny.... Co dodat :-)

Proč hlasování?

Abych zajistila zajímavou volbu témat, nemohla jsem všechno nechat jen na svých zájmech. Jednak by zdroj brzy vyschl, jednak by vše mohlo být dost jednostranné. Také jsem se inspirovala (opět) v podobných diskuzích na Twitteru. Zde se nejčastěji používá aplikace http://twtpoll.com/.

Přiznám se, že se vždy těším, jaké téma bude zvoleno a hlasuji až tak v polovině týdne.

Také si myslím, že když účastníci hlasují o tématu, mají pak zájem se diskuze zúčastnit (pokud tedy vyhraje jejich návrh). Ale možná, že i když nevyhraje - už jen to, že zaregistrovali nějakou nabídku je může vyprovokovat k účasti.

Nebo se pletu?

Sen splněn. Co dál?

Prvotním cílem bylo, abych ukázala, že GW je velmi zajímavé prostředí. Také jsem potřebovala pár lidí, kteří budou ochotni "si se mnou v něm hrát". To se zadařilo.

Druhým cílem bylo shromáždit na jednom místě lidi, kteří jsou ochotni podělit se o své zkušenosti a názory. Opět bych považovala tento cíl za splněný.

Počet diskutujících se obvykle pohybuje mezi 4 - 7. Může se to možná někomu zdát jako slabá účast, ale já to považuji za úspěch. Kdypak bych si pomyslela, že se najdou ještě jiní (postižení) učitelé (a přátelé škol), kteří budou ochotni sednout k počítači v určenou dobu a čas, a budou mezi sebou chatovat na zvolené téma? A vlastně jen proto, že jsem si to já (!) vymyslela!

Osazenstvo se trochu proměnilo, někteří přišli jen jednou, jiní "přistoupili" až později. To je příjemné a považuji to za osvěžující. A samozřejmě musím vyjádřit svou vděčnost "trvalkám", které si už pondělní podvečer nedovedou bez vlnobití představit. Díky.

Fajn by bylo, kdyby se nám dařilo rozšiřovat naše řady, aby byly diskuze stále obohacovány o nové zkušenosti a názory. To je však velmi dlouhodobý úkol, téměř bych ho pojmenovala jako udržovací.

...a jaká je budoucnost?

Kdo ví, co bude. Jestli nevyschnou témata a lidé budou stále ochotni sednout ve zvolený čas a den k počítači, pak je životnost vlnobití zajištěna. 

A kdyby ne? Hm, tak budu vzpomínat na jeden vyklepaný večer 29. září 2010, kdy jsem spustila historicky první PEPOUŠovo vlnobití na téma Stavba vyučovací hodiny a kdy jsem byla unešena tím, že si se mnou někdo hraje ve vlnách. Pamatujete si ještě?

A nebo si budu lebedit nad tématy, která vyvolala největší reakci v konentářích - třeba Skupinové aktivity nebo Zapojujeme do výuky i ruce?.

Prostě si budu chrochtat a děkovat všem, kteří na mou hru přistoupili. Děkuji.