Jak se mění náš náhled

Velmi ráda pročítám příspěvky z blogu What Ed Said. Mám pocit, že dokáže málo slovy vyjádřit přesně to, co cítím také. Zde je další (neumělý) překlad článku 10 ways my thinking has changed...

Dovolila jsem si některé body vypustit nebo mírně upravit, některé přidat.

1. Myslela jsem si, že je vše o výuce. Teď si myslím, že je vše o učení.
2. Myslela jsem si, že se mí žáci nejvíce naučí, když budou sedět otočení dopředu. Teď si myslím, že je třeba sedět ve skupinách, spolupracovat.
3. Myslela jsem si, že je třeba, aby byl ve třídě klid a já musím mít vše pod kontrolou. Teď si myslím, že hodiny, kdy spolu žáci komunikují, jsou mnohem užitečnější.
4. Myslela jsem si, že ticho musí být zaplněno opakovanou otázkou nebo jinou otázkou. Teď si myslím, že ticho umožňuje každému žáku přemýšlet.
5. Myslela jsem si, že žák, který chce promluvit, musí zvednout ruku a já musím vše kontrolovat. Teď si myslím, že nejlepší diskuze jsou takové, kdy hovoří žáci mezi sebou a já stojím v pozadí.
6. Myslela jsem si, že pozitivní pochvala je nutností. Teď si myslím, že zpětná vazba musí být konstruktivní a konkrétní, samotná chvála neposouvá žáka kupředu.
7. Myslela jsem si, že sešity musí být pěkné, obalené, s narýsovanými okraji. Teď si myslím, že sešity jsou pracovními nástroji pro myšlení a poznámky - čím více poznámek, šipek a čar, tím větší angažovanost při výuce.
8. Myslela jsem si, že výsledky práce musí vidět na nástěnce, aby ji všichni žáci viděli. Teď si myslím, že nejlepší místo pro výsledky prací jsou blogy nebo wiki - autoři i diváci mohou prohlížet a komentovat.
9. Myslela jsem si, že vzdělávání učitelů probíhá prostřednictvím konferencí, seminářů a kurzů. Teď si myslím, že některé z mých největších znalostí pochází z diskuzí na Twitteru a čtením blogů.
10. Myslela jsem si, že učitel je učitel a žák je žák. Teď si myslím, že jsme všichni součástí studijního společenství.
11. Kdysi jsem i myslel (z komentářů), žáci musí mít z každé přednášky podrobné zápisky. Teď si myslím, že by měli žáci strávit méně času kopírováním a více času věnovat přemýšlení.
12. Kdysi jsem si myslela (z komentářů), že žáci se učí jedním stylem - tím, který používám já. Teď si myslím, že každý má svůj jedinečný styl učení - jako já.
13. Kdysi jsem si myslela (PEPOUŠ), že k naučení nějaké znalosti stačí vysvětlit, procvičit a otestovat. Teď si myslím, že znalost je třeba využívat v praktických situacích.
14. Kdysi jsem si myslela (PEPOUŠ), že žáci chodí do školy, protože chápou význam pro jejich budoucnost. Teď si myslím, že tak daleko se nedívají a my jim musíme předkládat vždy výuku smysluplnou, aby chápali PROČ jsou ve škole.

A jaká jsou vaše prozření?

.....

Podobné články:

Myšlenky na minulost a důležité otázky

Kooperativní styl výuky

Biofeedback